DENÍK MALÉ KOUČKY 2

O MALÝCH A VELKÝCH KOUČÍCH 

Hned na začátku bych velice ráda vysvětlila proč o sobě mluvím jako o malé koučce. Jen pro pořádek – výraz malý kouč neexistuje. Vymyslela jsem si ho. Protože v momentě kdy si věci nebo skutečnosti pojmenuji po svém, vytvořím si s nimi speciální vztah. Není to však jediný důvod proč jsem si vytvořila pojem „malý kouč“. Druhým důvodem a možná i důležitějším je, že naprosto a stoprocentně respektuji povolání kouče. Opravdovým – velkým koučem je někdo, kdo absolvoval certifikát, stovky hodin, náročné studium technik a metodologie a především zaplatil obrovské peníze za kurz a certifikaci. Velcí Kouči koučují podnikatele, manažery, sportovce.

Mezi kouči a lidmi, kteří se koučinku věnují existuje pojem „polokouč“. Polokouč je člověk, který se vydává za kouče aniž by jím ve skutečnosti byl. Dle asociace koučů se Koučem (s velkým K) stáváte po absolvování certifikace. Do té doby jste necertifikovaný polokouč. Já jsem však začala pracovat pro projekt  Pracovní inkubátor, kde má pozice jasně uvádí ,,Individuální kariérní kouč“. Svou práci vykonávám svědomitě s respektem k řemeslu a mohu říct, že mne velice naplňuje radost mých spokojených klinetek, kterým čas strávený semnou viditelně pomáhá žít takový život ve kterém mohou být dlouhodobě a udržitelně šťastné. Ale o mé práci později. Proto jsem se rozhodla používat výraz malý kouč, jelikož je to má práce. A až nasbírám zkušenosti, certifikáty, založím vlastní živnost, značku a nechám GROWE vyrůst, budu možná o sobě přemýšlet jako o koučce. Velice se omlouvám celé asociaci koučů, ale s velkou pravděpodobností se tento deník k představenstvu nedostane. Kdo ví kam se deník dostane. Kdo ví kam dojdu já. Kdo ví co založím. Ještě nedávno jsem silně přemýšlela o práci v HR. A pořád přemýšlím. 

Ale je potřeba pracovat a něčím být. A plnit si sny postupně. A přemýšlet o svých snech v duchu KAIZEN o kterém chci také mluvit. Ale nejde o všem mluvit hned.

Ale lidé soudí. Lidé soudí na základě povolání. Když jste mladí, máte to dost těžké. ,,Pracuješ jako poradce? A komu chceš radit prosímtě… Konzultant? Prosimtě a koho si myslíš, že zajímá tvůj názor? Učíš? A to jsi teda učitelka? Ty jsi lektor? A co to je to slovo neznám? Co to je ten koučink? To je něco jako psychologie? Proč neděláš něco pořádného? Něco co má nějakou hodnotu.“

Nedá se tomu bránit, dospělí prostě a jednoduše potřebují mít věci pojmenované. Nemají čas si sednout k internetu a najít si to neznámé slovo. Nemůžete být ničím. Nemůžete nemít práci nebo povolání.

Proto jsem se rozhodla si to sama sobě usnadnit. V rámci svého celoživotního projektu GROWE o kterém budu psát později, budu teď malá koučka. Abych se mohla něčeho chytit, abych mohla mít ze sebe dobrý pocit. A protože Kouč ještě nejsem, budu si to dělat po svém. A proč?
Protože právě teď můžu a být malou koučkou pro mě znamená žít a pracovat.